Jaký výnos má rostlina konopí

Konopí - rostlina plná potenciálu

Rostlina konopí nabízí neuvěritelnou škálu možností využití. Za zmínku stojí prakticky každá část jejího „těla“ - dokážeme ji zpracovat od vlákna až po semínka.

Na scéně se opět objevuje původní využití vlákna při výrobě tkanin, olej z konopných semínek se definitivně usadil mezi běžnými položkami v potravinářství, svou nezanedbatelnou roli hraje taky jako součást bionafty.

Nutričně hodnotná semínka patří k oblíbeným komponentům krmiva pro ptáky, v nezpracované podobě se ale stávají i běžnou součástí naší snídaně.

Látky z konopí najdeme taky v kosmetice a medicíně, pro kterou je zásadní obsah kanabinoidů, jak populárního CBD, tak CBC, CBG, CBN, ale i psychoaktivního THC nebo jeho příbuzného THCV. Finální obsah kanabinoidů a velikost výnosu květů konopí nezávisí jen na volbě odrůdy, ale taky na podmínkách pěstování rostiny.

Konopí je mimořádně všetranná rostlina.

Sklizeň konopí a výnos

Pro každého pěstitele je nezanedbatelná otázka výnosu. Vycházíme přitom z hmotnosti čerstvých pupenů marihuany, která se následným sušením výrazně sníží. Přesněji, 100 g čerstvého konopí se sušením zredukuje zhruba na 25 %, výjimkou není ani pokles na úroveň 20 %. Při pěstování konopí venku, se měří výnos v gramech na rostlinu, zatímco pro indoor pěstování je typické měření v gramech na metr čtverečný.

Teoreticky bychom mohli očekávat výnos:

• 300 gramů na rostlinu
• 400 - 500 gramů na m² (za předpokladu, že byly rostliny vystavené osvětlení)

Ovlivnění výnosu při pěstování konopí venku

Úspěch výnosu ve všeobecnosti závisí na intenzitě slunečního záření a prostoru, který rostlině dopřejeme. Na kvalitu půdy není konopí až tak náročné, při nekontrolovaném pěstování se chová až invazivně a dokáže ze svého území vytlačit jiné rostliny. Optimální kyselost půdy by se měla pohybovat na úrovni pH 6 – 7. Nevýhodou by mohla být případná vyšší půdní vlhkost, konopí upřednostňuje teplo a sucho.

Pěstování venku je v mnoha ohledech jednodušší, nemusíme si lámat hlavu s přísunem světla a pečovat s drobnohledem o každou rostlinu. Venku to jde zkrátka samo, a je jen na pěstileli, jestli se rozhodne nechat osud rostliny na přírodě a spoléhat na štěstí, anebo se do jejího růstu vloží aktivněji.

Čím delší je vegetativní fáze růstu, tím více energie k tvorbě pupenů dostává rostlina v generativní fázi, o to vyšší je pak i výnos. S pěstováním je tedy výhodnější začít už na jaře, rostlina totiž kvete s blížícím se příchodem podzimu, přímo – úměrně úbytku světla.

Metoda Low Stress Training (LST)

Low Stress Training metoda se využívá při pěstování konopí venku i uvnitř. Jak vyplývá z názvu, jedná se o umělé navození nízkého stresu. Tato technika na první pohled připomíná tvarování ovocných stromů nebo bonsají. Jejím cílem je změnit vertikální směr růstu a dosáhnout takového rozložení rostliny, aby se jí dostávalo co nejvíce světla a tím pádem i vyšších výnosů. Stačí ohnout stonek pomocí drátu (případně jiné pomůcky) a zachytit o okraj květináče nebo jiné opory – pakliže se rostlina pěstuje ve volné půdě.

Metoda Low Stress Training

Metoda High Stress Training (HST)

Metoda High Stress Training je o poznání radikálnější. K rostlině už nejsme tak „něžní“ jak u LST, místo ohnutí stonek zlomíme, rozdrtíme, nebo rovnou uřízneme. Sledujeme přitom ten samý cíl, a tím je horizontální rozvětvení rostliny s lepším přístupem k světlu. Obě metody se nakonec mohou vzájemně kombinovat.

Opět se dostáváme do oblasti zahradničení, ve kterém jsou podobné manipulace úplně běžné. Konopí totiž reaguje na řez podobně jako ovocný strom nebo keř. Díky obranným mechanismům po nějaké době v místě „amputace“ zesílí a roste způsobem, na který jsme ho svým zásahem navedli.

Nic se ale nemá přehánět, proto k této manipulaci přistupujeme opatrně a po malých krůčcích. Mezi jednotlivými operacemi musíme rostlině navíc dopřát čas na regeneraci. Neúměrná dávka stresu by totiž místo vyššího výnosu mohla způsobit infekci a vyvolat úhyn celé rostliny. Zároveň nesmíme opomenout ani čistotu prosředí, rukou a používání sterilních nástrojů.

Mezi HST metody patří:

• defoliace – odstraňování části listů
• topping – řez horní části stonku, případně bočných větviček
• fimming (F..., I missed!) – sofistikovanější modifikace toppingu, která se odehrává v nejvyšším „poschodí“ rostliny – původně vznikla jaksi nedopatřením, kdy došlo k nechtěnému střihu přímo v její koruně - oproti toppingu ale může přinést až dvounásobek vrcholků
• super cropping – lámání nebo drcení stonku/větviček
• mainlining – odstranění spodních částí rostliny
• lolipopping - metoda, při které rostlině vyrobíme stres neobvykle během kvetení, postupně (ne najednou) ji zbavíme všech listů a větviček a ponecháme jen vrcholek (finální tvar připomíná lízátko); nemilosrdně působící technika přináší překvapivě vyšší výnosy