Konopí a Sport aneb "Běžcovo Opojení"

• Vyplavení endorfinů je zastaralý koncept, důležitější funkci mají endokanabinoidy
• Anandamid, neboli endogenní dvojče THC, hraje v mechanismu "běžcova opojení" ústřední roli

Pokud jste někdy byli, nebo stále jste nadšencem pro běh, posilování či sport celkově, docela určitě znáte ten blažený pocit, který se dostaví po kvalitním, dobře vykonaném workoutu. Popularizovaným pojmem pro tento fenomén je takzvané "běžcovo opojení", "běžecká nirvána" nebo anglicky "runner's high". O co se však vlastně jedná?

Ve vědecké literatuře je senzace "běžcova opojení" charakterizována jako "pocit čistého štěstí, uvědomění, propojení s přírodou a sama sebou, vnitřní harmonie, neomezené energie a snížení jakýchkoli pocitů bolesti".

Jedna z vědeckých hypotéz tento fenomén vysvětluje jako neurobiologický mechanismus odměny, který následuje po průměrné a zejména intenzivní aerobické námaze. Logicky si můžeme představit, že se tento mechanismus lidského těla vyvinul jako evoluční pomůcka, která nás nutí vstát z gauče (nebo vylézt z jeskyně) a začít dělat něco co nám pomáhá jak fyzicky, tak psychicky.

Zajímavostí přitom je specificky lidská dlouhodobá výdrž, která je v celém zvířecím království docela unikátní. Například v přednášce "Proč člověk běhá: biologie lidské evoluce a maratonský běh" (Why Humans Run: The Biology and Evolution of Marathon Running) profesor antropologie z univerzity Harvard, Daniel Lieberman popisuje následující: "Jako antické bytosti bez drápů, bez srsti a celkově beze zbraní jsme se museli spoléhat na naši schopnost vytrvalosti jako na hlavní eso v rukávu proti silnější, rychlejší a celkově mnohem nebezpečnější zvěři, před kterou jsme museli pro přežití jak unikat, tak ji lovit."

Nejenže nám tedy senzace "běžcova opojení" poskytuje motivaci ke cvičení, pomáhá nám hlavně vyvinout schopnost udržet intenzivní aerobickou zátěž skrze delší časové periody. Fakt, že naše tělo vyvinulo tento mechanismus odměny dává smyl i proto, že intenzivní aerobická aktivita s sebou nese vyšší riziko úrazu a spotřebovává mnohem více energie než umírněná aktivita.

Endorfiny stranou, nastupují kanabinoidy

Pamatujete si ještě celý ten povyk okolo běhání a uvolňování endorfinů? Vědcům se s notnou dávkou pomoci od médií podařilo rozsáhle zpopularizovat tento koncept fyzické námahy a následného vyloučení endorfinů, které mělo mít za následek pocit oblouznění podobný pocitu při požití omamných látek, zejména potom opiátů. Pravdou je, že endorfiny jsou vnitřně vytvářené opiáty lidského těla.

(Termín "endorfin" pochází z kombinací slov "endo" - což znamená "vnitřní", tedy "uvnitř těla", - a "morfin", který pochopitelně odkazuje na opiáty.)

Vědci již na výzkum tohoto fenoménu vynaložili enormní úsilí. V jedné ze studií prováděné na myších se dokonce prokázalo, že některé z myších subjektů se stali natolik závislé na běhání, že upřednostňovali fyzickou námahu před vším jiným. Některé se potom překvapivě i uběhali až do úplného vyčerpání a umřely. Tento výsledek dovedl vědce až k hypotézám o návykovosti běhání a srovnávání její míry s návykem na morfin. Tyto hypotézy se však nepodařilo dostatečným způsobem podložit, což vědce dovedlo až k průzkumu další možné spojitosti: kanabinoidům a endokanabinoidnímu systému.

Následného výzkumu se chopili badatelé z katedry antropologie na Arizonské univerzitě (University of Arizona’s School of Anthropology). V této studii byly jako subjekty použity fretky, lidé a psi. Startovní hypotézou vědců byl předpoklad intenzivní aerobické zátěže jako spouštěče neurotransmiterů spojených s endokanabinoidním systémem. Konkrétně se potom vědci soustředili na "magickou molekulu" anandamid, což je kanabinoid často popisován jako "molekula štěstí".

Název anandamid vychází ze sanskritu (původní posvátný jazyk buddhismu a hinduismu), kde "ananda" znamená "radost, blaho nebo štěstí" - je to mimetické dvojče Δ9-tetrahydrocannabinolu, neboli THC. Anandamid, stejně jako THC, funguje jako spouštěč receptorů CB1 a CB2, které jsou zodpovědné za pocity fyzických a psychických odměn, tedy pocitů štěstí a euforie.

Vědci navázali na předchozí studii prováděné na myších, kterým byla podána speciální látka rimonabant, způsobující inhibici kanabinoidních receptorů - myši, kterým byla tato droga aplikována přestaly mít zájem o běh. Tato studie byla hlavním podnětem pro výzkum spojitosti aerobní zátěže a endokanabinoidního systému. Vědci tedy "rekrutovali" psi, fretky a osoby s průměrně dobrou kondičkou.

K otestování své hypotézy vědci porovnali krevní hladiny psů a lidí (kurzovní savci) s hladinami fretek (nekurzovní savci) po 30 minutové aerobní zátěži. Výsledkem bylo, jak badatelé předpokládali, zvýšení hladin anandamidu u lidí a psů. U fretek, jakožto u savců nevybavených pro běh na dlouhé tratě, se hladiny anandamidu nijak nezměnily. Největší navýšení hladiny anandamidu se pochopitelně projevilo u lidí.

Co si tedy z této studie můžeme vyvodit? Pokud chcete zvýšit vlastní hladinu anandamidu v krvi a podpořit tak vlastní pocit blahobytu, musíte se začít hýbat. Dále, intenzivní pohyb je v tomto případě mnohem účinnější, než pohyb mírný.

Spekuluje se také o účinnosti takzvaných HIIE workoutů (high-intensity intermittent exercise), známých také jako "tabata trénink". Tento typ workoutů nabyl v posledních letech na popularitě zejména protože HIIE trénink zabírá málo času, ale zato dokáže velmi účinně "nakopnout" metabolismus a tím pádem i spalování tuků více než delší cvičení. Zda-li tento typ cvičení podporuje nárůst hladiny anandamidu stejně jako dlouhodobější aerobní zátěž je však stále otázkou.