„Konopí mi uzdravilo hlavu“

• Léčebné konopí prokazatelně působí příznivě v případě potřeby zotavení se z úrazů hlavy, například otřesů mozku
• Užívání medicínského kanabisu má pozitivní vliv pokud je konzumováno preventivně (před úrazem hlavy) i jako následná léčba úrazu

Pokud jste četli předchozí článek „Konopí jako lék proti poranění mozku“, tak již víte, že je léčebné konopí schopno zabránit dlouhotrvajícím následkům při poranění hlavy: „… i pouze malá část dávky THC oproti běžné dávce v regulérním jointu podaná buď 7 dní před nebo až 3 dny po prodělaném úrazu hlavy dokáže nastartovat biochemické procesy mozku, které jsou nezbytné pro ochranu nervových buněk a jejich schopnosti zachovat normální kognitivní funkce.“

Zápasníci MMA o tom vědí své, například bratři Diazovi na léčebné CBD jako pomůcce pro zotavení se po zápase nedají dopustit. Dokonce i Světová Antidopingová Agentura od počátku roku 2018 odstraní léčivé CBD ze seznamu zakázaných látek. Vědomost o schopnosti konopí předcházet i léčit poranění hlavy se také jistě bude hodit průměrně 36 tisícům českých občanů, kteří si zranění hlavy každý rok způsobí.

Dnes se podíváme na příběh Liz Prucellové, americké studenty žurnalismu, která nešťastnou náhodou ke zranění mozku přišla a následně našla účinnou pomoc proti následkům právě v medicínském konopí.

„Zranění hlavy mi změnilo život“

„Psal se rok 2013 a já si vesele studovala program žurnalistiky na státní americké univerzitě. Psala jsem pro školní noviny, měla hromadu přátel a známých a cítila se jako na vrcholu světa. Jednoho obzvláště nudného dne jsem se okolo třetí odpoledne rozhodla, že si půjdu zaběhat. Po návratu na kolej mě napadlo, že by nebylo od věci trochu přerovnat věci a nábytek v mém pokoji.

Pěkně s klidem jsem si odsouvala nábytek sem a tam, třídila smetí od užitečných věcí a podobně. V mém uklízecím zápalu jsem (docela klasicky) stihla převrátit můj hrnek plný čaje a polít si veškeré učebnice, stůl, zem a všechno možné. Samozřejmě jsem se ihned pustila do utírání země a během hledění na mokrou zem mě, jakoby z jiné dimenze, práskla zezadu přes hlavu padající, sedmikilová bednička plná mých barev. V ten moment se můj život převrátil naruby.

7 kilo je zdánlivě málo ve srovnání s některými krapet drsnějšími příběhy o zranění hlavy (slyšeli jste o tom klukovi, kterému spojovací kolík z kolejí doslova prostřelil mozek a on přežil?!), ale bylo to dost na to, abych vypadla ze školy na celých 6 měsíců, jelikož jsem se nebyla schopná soustředit, zapamatovat si nové informace, psát, cvičit, mluvit s lidmi a už vůbec ne řídit. Bylo to dost na to, abych ztratila většinu přátel, protože jsem prostě už nebyla to, co dřív. Moje osobnost se obrátila o 180 stupňů. Konstantní deprese, časté změny nálad na pokraji bipolární poruchy. Sluneční brýle a sluchátka se staly mými nejlepšími přáteli, hlasité zvuky a světlo nejhoršími nepříteli.

Život se proměnil v noční můru takřka přes noc a já nevěděla, co si počít. Ještě horší bylo, když jsem si uvědomila, že to neví ani nikdo jiný. Vyhledala jsem pomoc od těch nejlepších neurologů v zemi, s jakými jsem se byl schopna spojit. Vždy mi bylo doporučeno vesměs to samé – odpočívat a brát některé z mnoha farmaceutik, ve kterých se doteď pořádně nevyznám. Po půl roce se mé symptomy zlepšily a já se odvážila vrátit se do školy. Hned první semestr jsem propadla ze všech předmětů a nikdo nechápal, co se mnou je. Do toho se přidala závislost na prášcích. Pocit absolutního dna byl dost silný.