5 Nejslavnějších Pěstitelů Léčebného Konopí

  • 5 Nejslavnějších Pěstitelů Léčebného Konopí
  • V dnešním článku se podíváme na 5 proslavených zahradníků, kteří jsou považováni za ty absolutně nejslavnější celebrity mezi pěstiteli konopí

Proslavit se pěstováním léčebného konopí vám dost možná připadá jako nemožný úkol.

Až na pár občasných výjimek, jako jsou například soutěže o nejkvalitnější sklizeň Cannabis Cupů, se pěstitelům medicínského konopí zrovna moc slávy a veřejné pozornosti nedostává. To je samozřejmě způsobeno hlavně dlouholetou prohibicí marihuany v mnoha zemích a tedy pochopitelné anonymity valné části odvážných pěstitelů. Většina už i tak malé pozornosti se navíc dostala hlavně těm, kterým se podařilo úspěšně zkřížit odrůdy konopí a vytvořit hybrid úspěšný napříč uživatelskou komunitou.

V moment, kdy navštívíte výdejnu konopí nebo zkrátka kupujete zásobu čerstvé medicíny je jasné, že se zajímáte hlavně o genetiku a model (OG Kush nebo Sour Diesel?), než o to, kdo zasadil semínko do hlíny nebo se staral o mateční rostlinu. Jako když nakupujete jablka – podíváte se, jestli je to Golden Delicious nebo Fuji. Kdo vypěstoval jabloně, ze kterých se sklízelo, už je pro většinu zákazníků vedlejší.

„Rozdílem mezi schopností vypěstovat kvalitní konopí a konopí vyhrávající soutěže a Cannabis Cupy po celém světě je obrovské množství času a věnování se detailům, které je však málokdy oceněno tak, jak by mělo.“

„Jaký je nejlepší druh marihuany?“

Otázka, na kterou se běžně ptají všichni, kteří si chtějí konopí vypěstovat, nebo rovnou koupit. „Jaký je nejlepší pěstitel marihuany?“ Na to už se vás většinou nikdo nezeptá.

Jako příklad si můžeme vzít víno. Většinu zákazníků zajímají dvě základní fakta – odrůda hroznů a výrobce. Ti, které zajímá pouze cena, budou hledat pouze levný Merlot nebo si jednoduše vyberou na základě červené nebo bílé a fakt, odkud pochází sklizené hrozny a kde byly zpracovány, je pro ně vedlejší. Zákazníci, kteří si vybírají na základě kvality nebo hodnoty se však poohlíží jak po varietě hroznů, tak po dané vinici.

Snaha o vypěstování a vývin těch absolutně nejkvalitnějších druhů marihuany však nikdy nebyla primárně o penězích. Světová kvalita některých vzácných květů konopí je výsledkem investování obrovského množství času a důrazu na detail. Snažení tohoto typu je však málokdy odměněno tak, jak by mělo. Obzvláště pak snažení těch vyjímečných, kteří se do pěstování vrhli s cílem změnit celou konopnou scénu.

1. Vynálezce Sinsemilly (Feminizovaných semínek)

Sinsemilla je španělským výrazem pro „bez semínek“. Sinsemilla ve Španělsku znamená taky proces, kdy pěstitelé vyhazují veškeré samčí rostliny ze zahrádky a nechávají dozrát pouze „holky“. Tímto způsobem se dosahuje dvou žádaných výsledků – pouze samičí rostlinky produkují květy s dostatečným obsahem THC a dalších kanabinoidů a tím pádem se také dají efektivně užívat k léčbě nebo rekreaci. Za druhé, zbavením se samců předejdeme opylení, během kterého se produkce pryskyřice v samičích květech zastavuje. Bez přítomnosti samců tedy dochází k dozrání velmi pryskyřičnatých květů konopí bez semínek.

Tento zvyk se rozšířil zprvu zejména v severní Americe, kde si uživatelé konopí namísto zdlouhavého vytahování semínek z konopí zvykli na květy vyšší kvality, předem vypěstované způsobem, který byl nově pro účel užitku daleko ideálnější. Netrvalo tak dlouho a květy léčebného konopí typu Sinsemilla se staly novým standardem.

Jednou z populárních povídek vyprávějících o pravém původu konopí Sinsemilla je příběh neznámého pěstitele z Mexika, jež měl k dispozici obrovské pole kytek typu Sativa. Jiní zase praví o skrytém pěstiteli z oblasti kalifornské Humboldt County, který touto technikou nadobro změnil celou konopnou scénu. Obě z těchto teorií však ignorují názor žurnalisty Freda Garndera, předkládajícího důkazy o tom, že se technika konopí Sinsemilla čítá o mnoho, mnoho let zpět:

„Od veteránských pěstitelů konopí často uslyšíte příběhy, že právě oni poprvé vyvinuli způsob odstraňování samců za účelem dosažení čistých, bezsemenných květů marihuany,“ vysvětluje Gardner v knize Counterpunch, „stačí se však podívat na staré fotky z Indie nebo Maroka, či prostě každého místa na světě, kde konopí roste nativně. Když vidíte fotky zobrazující pole konopných rostlin s obrovskými, pryskyřičnatými palicemi, hned vám dojde, že je tato technika mnohem starší, než tvrdí někteří kalifornští groweři. Během výzkumu jsem si už myslel, že se tomu všemu dostávám na stopu. Dohrabal jsem se daleko hlouběji, než jsem zprvu čekal. Vůbec toho však nelituji.“

2. George Van Patten (a.k.a Jorge Cervantes)

George Van Patten, známý hlavně pod pseudonymem Jorge Cervantes, prodal od roku 1983 více než jeden milion knih zabývajících se těmi nejlepšími a nejvýhodnějšími způsoby kultivace léčebného konopí. Jeho snaha poskytnout pěstitelům vědomosti o tom, jak dosáhnout těch nejlepších výsledů, se odrazila nejen v radosti úspěšných zahrádkářů, ale také ve spokojenosti dalších milionů uživatelů, ať už rekreačních, či pacientů. Jorge Cervantes je člověkem, na kterém jde vidět, že miluje pěstování konopí i všechny, kdo se o něj zajímají.

„Proč marnit svůj čas v obyčejné práci, když můžu trávit své dny na zahrádce a pěstovat všemožné odrůdy a druhy této úžasně pestré rostliny?“ Jorge Cervantes

Jorge cervantes

Původ vědomostí zvěčněných ve Van Pattenovi první knize (Grower’s Bible), pochází z důkladných zápisků, které si tento dnes již legendární grower vytvořil během dlouhých let pěstitelského snažení na polích Mexika a jižní Kalifornie. Poté, co si povšiml pozoruhodného úspěchu rozdaných kopií svých zápisků mezi kamarády pěstiteli, si Jorge uvědomil, že v rukou drží doslova bestseller.

„Konopným spisovatelem jsem se stal zkrátka poté, co mi docvaklo, že pěstování marihuany miluju. A taky to, že se vlastně pro nic jiného nehodím,“ vysvětluje Jorge v interview.

I v dnešní době moderních pěstebních zařízení a ohromných, profesionálních grow operací zásobujících legální trh s konopím se Jorge Cervantes stále soustředí zejména na „malé ryby“ a obyčejné, lidové zahrádkáře.

3. Mahmoud ElSohly

Jedinou federálně uznanou a tím pádem legální lokací kde se může v USA pěstovat léčebná marihuana je 12 akrový pozemek Univerzity Mississippi. Toto unikátní pěstební zařízení vzniklo roku 1968. Od té doby je také pod přísným dohledem institutu NIDA (National Institute for Drug Abuse). Účelem federálně uznané pěstební operace je oficiální výzkum léčebných účinků konopí. Běžnou sklizní zde bývá okolo půl tuny rostlinného materiálu.

Institut NIDA je proslulý svou podporou studií, které účelně zvýrazňovaly potencionální rizika užívání kanabisu. Studie, které měly naopak prokázat účinky léčebné, NIDA naopak klasicky bojkotovala. NIDA a výzkumníci snažící se prokázat léčebné efekty konopí se tím pádem utkávali na bojišti byrokracie po celé dekády.

Roku 1978 došlo kupodivu k rozšíření univerzitní mise a k výběru pacientů, kteří budou rostlinnou medicínou pravidelně zásobováni. Program byl nazván „Compassionate Investigational New Drug program“. Ve výsledku dosáhl „ohromujících“ 30 členů a třešničkou na dortu bylo jeho náhlé ukončení roku 1992 během Bushovi administrativy. Těm z mála, na které se během programu dostalo, přístup ke konopí zůstal a minimálně čtyři z nich si pravidelné dodávky konopí užívají dodnes.

Jedním z nich je například Irv Rosenthal, obchodník na burze a obyvatel floridského města Ft. Lauderdale. Irv pravidelně obdrží zhruba 300 předbalených jointů měsíčně a od té doby, co mu začaly chodit, jich stihl vykouřit nejméně 130,000. Kvalitu univerzitních jointů raději nekomentuje, nejspíše proto, že nechce zranit city hlavního pěstitele Mahmouda ElSohlyho.

Na otázku, co se změnilo nejvíce za celou dobu jeho práce, odpovídá ElSohly v rozhovoru STAT news v podstatě tím, že musel své pěstitelské schopnosti vylepšovat pokud možno stejně rychle, jako jeho kolegové „nelegální zahradníci.“

pěstování marihuany uvnitř

Zpočátku jsme pěstovali léčebné konopí s obsahem maximálně 4-5% účinné látky THC. Důvodem byla hlavně poptávka výzkumníků po takovém konopí a taky to, že se jednalo v podstatě o identickou sílu s modely, které se běžně vyskytovaly na ulici a černém trhu.

Později, kvůli poptávce nových badatelů, jsme začali produkovat i modely s obsahem 8% THC. Badatelé začali takové konopí podávat pacientům a zjistili, že i ti zkušenější tento nový, silnější druh konopí nezvládli tolerovat. Výzkumníci nám pak volali a říkají ‚Tohle je prostě moc silné.‘ Já na to OK, ale to jste přece chtěli.“

V rozhovoru jde na ElSohlym znát, že je nevrlý. V celém interview si stěžuje, že ho výzkumná komunita zobrazuje jako nepřítele a pomlouvá jeho práci. Proč tomu tak je?

Jednou z vysvětlivek této situace je report doktorky Sue Sisley. Sisley byla také hlavní vedoucí případové studie 76 válečných veteránů trpící na posttraumatickou depresivní poruchu. Doktorka si po obdržení modelů konopí vypěstovaných na univerzitě Mississippi okamžitě stěžovala na jeho hrůznou kvalitu.

„Konopí ty jejich výpěstky tehdy nepřipomínaly ani zdaleka,“ vysvětluje Sisley, která nechala univerzitní konopí testovat v laboratořích. Obsahovalo mimo jiné značné množství plísní a olova.

Taková je tedy situace s dodávkou jediného federálně uznávaného konopí v USA, s účelem výzkumu jeho léčebných i škodlivých účinků. Vidíte zde problém?

4. Ed Rosenthal

Ed Rosenthal se stal ikonou v očích všech DIY pěstitelů konopí hned od prvního vydání nejslavnějšího konopného magazínu High Times. High Times již v prvním čísle, vydaném roku 1974, implementoval sloupeček „Zeptejte se Eda“, ve kterém Ed Rosenthal začal radit konopné komunitě jak se vypořádat se všemožnými nástrahami pěstebního snažení. Tématika a know-how pěstování konopí se tak poprvé začaly prodírat na povrch a do mainstreamu.

Nezlomný pro-konopný a pro-legalizační aktivista Ed je aktivním rádcem dodnes. Založil také vydavatelství Quick Trading Publishing a během svého působení vypomohl značnému množství společníků pěstovatelů vyslat své výtvory do světa.

Roku 1999 se Rosendhal usadil v Oaklandu a byl státem Kalifornie oficiálně pověřen jako pěstitel a dodavatel léčebného konopí pro lokální pacienty. Tři roky byla jeho pěstební operace bez varování vyklizena federální policií a Rosendhal byl z ničeho nic zatčen. Během soudního procesu bylo Rosendhalovi a jeho právníkům přikázáno mlčet o faktu, že byla jeho operace oficiálně schválena městem Oakland.

Porota nejdřív odhlasovala pro odsouzení a zavření Rosendhala. Poté, co se porotci dozvěděli skutečné okolnosti případu, se naštěstí uráčili původní rozhodnutí odvolat a nechat zdánlivého „zločince“ na pokoji.

„Dle reportáže novin New York Times Rosendhalovi hrozil rozsudek 100 let vězení a pokuta 4,5 milionu dolarů,“ soudce Charles Breyer však pěstitele nakonec odsoudil k pouhopouhému jednomu dni ve vězení. Rosendhal se odvolal i proti tomuto rozhodnutí a bylo po případu.                                                        

Rosendhal už si pochopitelně oddychl, avšak to ještě netušil, že se federální vláda bez udělení trestu jen tak nevzdá. O pár měsíců později se advokátní kancelář USA rozhodla Rosendhala odsoudit znovu.

Nové soudní řízení probíhalo podobně jako to první – Rosendhalovi a jeho právníkům bylo zakázáno mluvit o povolení města Oakland. Rozdílná porota následně odhlasovala pro odsouzení a soudce naštěstí dodržel slovo a pěstiteli neudělil vyšší trest, než ten původní – tedy jeden den ve vězení.

Federální vláda USA v tomto případě dosáhla přesně toho, co chtěla – ukázat všem pěstitelům léčebného konopí (tedy i těm ve státech, kde je jeho pěstování pro pacienty legální), že vám na dveře grow roomu může zaklepat naprosto kdykoli.

„Nicméně, pěstitelé medicínského kanabisu jsou stále tady a v čím dál větších počtech.“

ed rosenthal

Příště, až někoho uslyšíte mluvit o snažení podnikatelů, politiků nebo investorů a jejich zásluhách na zmírnění prohibice léčebného konopí, nezapomeňte zmínit taky ohromné a hlavně neúnavné úsilí undergroundových growerů, kteří se zavázali k tomu, že doslova „přerostou vládu“. Zatím prohibiční legislativu přerůstají, řekli bychom, úspěšně.

5. Profesor Afghani

Kdyby nebylo prohibice léčebného konopí mnoha státy dnešních zemí, dost možná by ani nedošlo k vývinu velmi precizních technik vnitřního pěstování. Proč byste se snažili vytvořit dokonalé životní prostředí pro konopné rostliny uvnitř, pokud byste se zároveň nesnažili aktivně vyhnout pozornosti? Nebo asi takhle – slyšeli jste snad někdy o vinařích, kteří pěstují své hrozny uvnitř pod lampou?

Bez příruček a jasných postupů se tak první generace indoor growerů pustila do pěstování a snažila se simulovat venkovní prostředí včetně slunečních cyklů, větru a vlhkosti. Původní systémy pro vnitřní pěstování tak pochopitelně začaly klasickým pěstováním v hlíně a používáním různých druhů osvětlení. Zprvu tak bylo konopí pocházející z vnitřních zdrojů pro většinu nezajímavé a méně kvalitní, než to venkovní.

Přestupem na zbrusu nový level bylo zejména přesedlání na techniku hydroponického pěstování během sedmdesátých let. Když však vezmeme v potaz historický původ hydroponického pěstování datující se až do dob biblických příběhů visících Babylonských zahrad a zkombinujeme ho spolu s novodobým výzkumem institutu NASA v této oblasti, je pochopitelně celkem těžké odhadnout, kdo že to vlastně začal hydroponické konopí pěstovat poprvé. Podívejme se však na legendární článek magazínu High Times z roku 1996 – “The Million Dollar Growroom.“

„V místnosti plné velmi dobře zorganizovaných přihrádek jsme mohli vidět řady a řady rostlinek zasazených v kostkách rockwoolu a poskládaných na tácu plném živného roztoku, který odkapával zpátky do reservoáru,“ píše v původním reportu známý redaktor magazínu, Danny Danko. „Tohle nebyl žádný špinavý grow plný smradlavé hlíny. Jednalo se o profesionální botanickou laboratoř, očividně schopnou výkonné produkce.“

Článek se zabýval laboratoří Profesora Afghaniho. I přesto, že profesor doposud svou pravou identitu neodhalil, konopnou pěstitelskou scénu nadobro doslova transformoval.

 

Obrázky: spacesaver.com cannabistraininguniversity.com blogspot.com

přidej komentář

Zboží k článku

Komentáře

Okomentuj příspěvek, přidej hodnotný komentář.

Přidat vlastní komentář