Historie lékařské marihuany 2/2

Irský lékař, William Brooke O `Shaughnessy, je považován za prvního lékaře, který zavedl a seznámil západní svět medicíny s léčebnými účinky marihuany. Byl asistentem chirurga a profesorem chemie na medicínské fakultě v Kalkatě, kde v 30. letech 19. století vykonával experimenty s marihuanou, které nejprve zkoušel na zvířatech, pak je podával pacientům jako pomoc při léčení svalových a žaludečních křečí.

Současná historie lékařské marihuany

Marihuana jako lék se stala známou v západním světě během 19. století. Primárně byla používána jako lék proti bolesti až do vynalezení aspirinu. Moderní lékařský a vědecký výzkum započal s doktory O `Shaughnessy a Moreau de Tours, kteří používali marihuanu na léčení melancholie a různých typů migrény a také jako podpora při nespavosti, analgetikum nebo jako antikonvulzivum.

S nástupem marihuany jako léku, představili místní orgány různé zákony, které byly potřebné pro přípravky s obsahem konopí a nebyly prodávány na předpis, musely být označeny varovnými štítky s popiskem tzv.. jedových zákonů.

Švédský lexikon, který vydali v roce 1912 popisuje drogu a výtažek z marihuany jako nyní námi zapomenutou metodu pro lékařské ošetření.

Glaukom, opar i afty

Později v 20. století, výzkumníci vyšetřovali metody zjištění intoxikace marihuanou a zjistili při tom příznivé účinky, kdy se při kouření této drogy snižoval nitrooční tlak - toho se dnes využívá při léčbě zeleného zákalu.  

V roce 1955 byly popsány antibakteriální účinky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od roku 1971 pěstoval Ondřej Hanuš marihuanu na dvou rozlehlých polích pro své vědecké účely s povolením univerzity. Následně byly výtažky z vypěstované marihuany použity v univerzitní nemocnici pro léčbu oparů a afty.

V roce 1973 rozpoutal lékař Tod H. Mikuriya debatu, týkající se marihuany jako léku, když publikoval "lékařské listiny o marihuaně". V ní popsal, že snížením nitroočního tlaku, který způsobuje slepotu u pacientů s glaukomem, marihuana chrání pacienty před oslepnutím.

Mnoho veteránů z Vietnamu také zjistilo příznivé účinky drogy, která zabraňovala svalovým křečím způsobených poraněním míchy během války. Později se lékařské využití marihuany soustředilo na nechutenství, způsobené chemoterapií a AIDS, spolu s dalšími vzácnými onemocněními svalů a kostí.

V roce 1964, doktor Albert Lockhart a Manley West začali studovat účinky marihuany na zdraví v jamajských komunitách. Objevili neobvykle nízké hodnoty glaukomu a pozorovali místních rybářů, kteří si myli oči v extraktu z marihuany a doufali, že jim to zlepší zrak.

Lockhart a West vynalezli a v roce 1987 získali povolení k prodeji lékařkého canasolu - jednoho z prvních výtažků z marihuany. Pokračovaly ve své práci s marihuanou a později získali za svou práci a přínos jamajský řád za zásluhy v oblasti medicíny a vědy.

Čtěte také: Lékařská marihuana - co a jak léčí