Vojáci ve Vietnamu se léčili konopím?

  • Vojáci ve Vietnamu se léčili konopím?
  • Zhruba jedna třetina vojska během války ve Vietnamu užívala marihuanu
  • Léčebné konopí bylo jedním ze způsobů, jakým se vojáci vyrovnávali s hrůzami války
  • Konopí se kouřilo zejména mimo hlavní frontu, v bezpečných kempech

30 dubna tohoto roku proběhlo 43. výročí pádu Saigonu a s ním i konec války ve Vietnamu. Během této války padlo více než 3 miliony Vietnamců a přes 58,000 Američanů. Dohromady ve válce sloužilo více než 3 miliony žen i mužů amerického občanství. Zhruba jedna třetina ze všech těchto lidí přitom během války, dle nedávných průzkumů, kouřila marihuanu.

Jelikož rostliny léčebného konopí rostou ve Vietnamu jako plevel, americká armáda neměla o zásoby sušené marihuany nouzi v podstatě nikdy. „Měli jsme tam dostupný vždycky dost kvalitní materiál, vyloženě prémiový. Žádné stonky nebo semínka a tak,“ vzpomíná John Adams, počítačový inženýr momentálně přebývající v Kalifornii. Adams ve Vietnamu odsloužil dva turnusy, konkrétně pod logistickým oddělením FSR v Da Nang.

„Stačilo nasednout do džípu a vzít to pěkně do Four Corners,“ popisuje dále Adams tehdejší procedury, „a za 10 dolarů si koupit 20 pěkně předbalených jointů. Byly fakt pěkné, škoda, že jsem si to tehdy nevyfotil. Byl to celkem silný matroš, stačily dva prásky a museli jste si jít na chvíli posedět.“

Hodně vojáku kouřilo, ale ne všichni

Zatímco někteří z vojáků si marihuanu během válčení dopřávali, mnohem běžnější bylo, že si vojenský personál zapálil až v moment, kdy se jednotky stáhly z předních linií a usadily se v táboře.

Jeden ze 70tiletých veteránů, Alan, se v rozhovoru pro magazín Leafly zmiňuje: „U mě v jednotce nikdo nekouřil nebo sem si toho alespoň nevšimnul. Jsem si jistý, že v demilitarizovaných zónách bylo kouření marihuany mnohem častější, než na frontě. Tam jsme museli být ostražití a vždy připravení na nepřítele, který se mohl objevit zkrátka kdykoli.“ Alan sloužil ve Vietnamu v průzkumném oddělení LLRP mezi lety 1967 až 1969.

vietnam válka marihuana vojsko

Marihuana ve Vietnamu jako otevřené tajemství

Z vyprávění veteránů Vietnamské války to vypadá, že užívání léčebného konopí bylo během válčení takovým otevřeným tajemstvím.

„Armáda se nikdy o kouření konopí mezi vojáky moc nezajímala, nadřízeným to bylo jedno. Potom z toho ale kvůli tisku a propagandě začal být problém kvůli očím veřejnosti,“ vypráví Jeremy Kuzmarov, zastupující profesor historie na Univerzitě Tulsa a autor knihy The Myth of and Addicted Army: Vietnam and the Modern War on Drugs.

Ohlasy novin a médií se tehdy začaly plnit obrázky a zprávami o vojácích kouřících marihuanu přímo na bojišti. S ohlasem médií se o problematiku začalo zajímat pochopitelně i armádní vedení a tím započala také snaha zamést užívání marihuanu mezi vojáky pod stůl a následně ho kompletně zakázat. Kuzmarov ve své knize popisuje také fámy tehdejší doby o tom, jak „marihuana může za snížení bojové efektivnosti vojska, destrukci morálky a zvýšenému užívání všech drog.“ Dále bylo slyšet i o konopí jako důvodu pro kolaps disciplíny a dokonce i jako faktoru v páchání válečných zločinů.

Léčba konopím ještě předtím, než se kouření za léčbu považovalo

Veterán Alan možná u své jednotky užívání nezpozoroval, pro jiné oddíly a mnohé další vojáky však byl medicínský kanabis jedním ze způsobů, jak se vyrovnat s hrůzami, které během válčení zažívali.

„Když na denní bázi sledujete, jak jsou muži, ženy i děti trháni na kusy a zabíjeni jak dobytek a pak přijdete zpátky do ticha tábora, pochopitelně jdete hned vyhledávat něco, co vám pomůže se s takovými strašlivostmi vypořádat,“ popisuje průběh války a užívání konopí dál Adams. „Takže, jak jistě tušíte, když jsem neválčili, tak jsme buď kouřili trávu, nebo pili.“

„Řeknu vám to asi takhle, když jsme byli vyloženě v klídečku vzadu a čistili si bouchačky, tak jsme kouřili, co nejvíc to šlo,“ dodává. „Byl to jediný způsob jak se s tím vším šílenstvím trochu vyrovnat.“

Relax s marihuanou během války v pozadí

Rodák ze Sacramenta, Bill Crain, nyní ve věku 62 let, sloužil během války ve Vietnamu u loďstva, konkrétně u USS Molala, ve vodách u vietnamského Cam Rahn Bay. Zde také poprvé vyzkoušel, jaké to je kouřit marihuanu.

„Když jsem začal sloužit na lodi, byl jsem trochu nervózní, víte co. Bylo mi 17 a všude okolo se děly hrozné věci. Zapnuli jste televizi a viděli jste to naživo přímo z bojiště,“ vypráví Bill během rozhovoru pro magazín Leafly. „Kolegové na lodi vždycky šli do jedné místnůstky a kouřili tam. Začal jsem chodit taky a naučil jsem se s nimi pomocí konopí najít chvíle relaxu.“ Bill dodává, že z celého jeho oddílu kouřila marihuanu zhruba třetina.

Vojáci a testy na drogy? Tak trochu…

Dale Shafer, nyní ve věku 64 let, je občanem Kalifornie, právníkem specializujícím se v oblasti práva a konopí a také bývalým vojenským korpsmanem. Ve Vietnamu sloužil od roku 1974 až 1976. Většinu času během války strávil v Oaklandské nemocnici spolu se zraněnými muži i ženami přivezenými z fronty.

„Testy na drogy? Většina z těch, s kterýma jsem pořádal party nejčastěji, byli zrovna ti, kteří byli za testy zodpovědní.“

Na otázku, jestli se během války konopí mezi vojáky užívalo, odpovídá se smíchem: „Bylo to vskutku zajímavé,“ povídá Shafer. „Když jsem poprvé nastoupil do tréninkového tábora, nedošlo mi, že by někdo marihuanu během války kouřil. Avšak jakmile jsem dokončil trénink, poslali mě do školy, abych se vyučil na medika. Tam se všechno změnilo, kouřili snad všichni. Pamatuju si, že testy na drogy sem tam probíhaly. Mně se to naštěstí vyhnulo. Většinou na ně stejně došlo jenom tehdy, když se naskytl nějaký problém.“

Vyrovnávání se s válkou po návratu domů

Je třeba pochopit, že přeživší veteráni z Vietnamu se vrátili zpátky domů, do země, která o té válce nechtěla ani slyšet.

„Když jsme se vrátili domů, dívali se na nás jako na vyděděnce,“ popisuje neblahé uvítání Alan. „To se dnes již změnilo, za což jsem moc rád. Vojáci to po návratu z války nemají lehké, to musíte pochopit. Dnes je již alespoň společnost akceptuje.“

Pro Billa Craina nebyl návrat domů lehký. Pokusil se totiž po cestě nazpět propašovat trochu marihuany. To ho stálo nějaký čas svobody a skončil ve válečném rehabilitačním centru. „Když jsem se vrátil domů, vyhostila mě vlastní rodina. Řekli mi, že mám špatný vliv na moje bratry a sestry. Skončil jsem na ulici. Naštěstí jsem se z toho dokázal vysekat.“

Posttraumatická depresivní porucha (PTSD)

Crain, jakožto i mnozí další veteráni, pokračoval v užívání léčebného konopí i po válce. Stejně jako pro ostatní to pro něj byl jeden z možných způsobů, jak se vyrovnat s hrůzami, které během války zažil.

Americká výzkumná asociace JAMA (Journal of the American Medical Association) provedla v roce 2015 studii, ze které vyšlo najevo, že celých 270,000 veteránů války ve Vietnamu dodnes trpí na PTSD. U jedné třetiny z nich se navíc projevují symptomy těžké deprese. Uběhly celé dekády, avšak tito muži a ženy mají vzpomínky na hrůzy zažité během války zaryté v neuronech natolik těžce, že jim vše připadá, jako by se to stalo včera.

S čím dál větším povědomím o počtu veteránů vracejících se z Vietnamu, Afghánistánu a Iráku a trpících na PTSD se však zvedají i počty těch, kteří jako efektivní léčbu této psychologické poruchy užívají konopí. Mimo PTSD je časté užití léčebné marihuany mezi vojáky směřováno také na léčbu chronických bolestí a dalších následků války.

Například Americká legie, největší národní organizace pro podporu válečných veteránů, momentálně lobuje pro podporu investic do výzkumu i poskytování zásob a kvalitních informací ohledně léčebného konopí.

„Naše národní výkonná komise, která se z valné většiny skládá právě z veteránů války ve Vietnamu, v roce 2016 schválila rezoluci, jež žádá federální vládu o odstranění léčebného konopí z první příčky ilegálních drog (Schedule 1) a podpoření následného, důkladného výzkumu o potenciálních pozitivních účincích konopí pro PTSD,“ vysvětluje Joe Plenzler, mediální manažer pro Americkou legii.

Kromě Americké legie se v USA během nedávno urodilo i dalších organizací tlačících léčebné konopí jako legitimní pomoci pro válečné veterány. Jsou jimi mimo jiné například Weed for Warriors Project nebo Hero Grown. Tyto organizace se snaží zejména nahradit valně předepisované opiáty a jiná farmaceutika, na kterých mimo častých negativních účinků vzniká také masivní závislost.

„Závislost na drogách předepisovaných běžně v ordinaci, způsobuje statisticky 20 případů sebevražd válečných veteránů denně. Momentální administrace zkrátka musí pochopit, že nadměrné předepisování opiátů nám zabíjí občany na denní bázi,“ veterán John McCain z Arizony.

Konopí pro válečníky

John Adams je momentálně vedoucím prezidentem organizace Weed for Warriors. Organizace mimo lobování za národní zpřístupnění konopí pro veterány poskytuje také pomoc bezdomovcům (mezi kterými jsou často právě veteráni z Vietnamu), uklízení pláží. Weed for Warriors spolupracuje také s mnoha jídelními bankami pro bezdomovce.

Výše zmiňovaný veterán Bill Crain děkuje právě této organizaci za to, že ho naučila správný způsob užívání konopí, pomocí kterého se momentálně a zdárně se svým PTSD vyrovnává.

„Ještě před tím, než jsem Weed for Warriors začal navštěvovat, se mé příznaky PTSD zhoršily natolik, že jsem radši odešel z domova,“ popisuje svou situaci Crain. „Nikam jsem nechodil. Neměl jsem žádné přátele. Zrovna dnes jsem se ale vrátil z města, přímo z centra. Pomáhal jsem dávat jídlo bezdomovcům. S parťákama z organizace se vidím fakt rád. Všichni máme podobné problémy, rozumíme si.“

Energie se vrací s konopím

Dale Shafer, který si odpykal pět let ve federálním vězení za pěstování léčebného konopí v domácí zahrádce, nyní pracuje pro Weed for Warriors jako legální poradce. Shafer pevně věří, že to co organizace dělá je správným krokem. „Máme v sobě zakořeněný politický aktivismus tehdejší doby. Náš aktivistický duch je v dnešním prostředí znovuzrozen.“

„Veškerá ta energie, která se v nás za mladých let vybudovala během snahy ukončit válku, je zpátky,“ popisuje svůj pohled na věc bývalý “hipík aktivista“ Shafer. „Celé ty roky jsme sledovali celou problematiku, jak se kýve tam a zpátky. Jeden krok kupředu, dva kroky zpět. Nic moc se vlastně nezměnilo. Nyní ale začíná být atmosféra úplně jiná. Mám pocit, že tentokrát už se vše změní nadobro, k lepšímu.“

Zdroj: leafly.com

 

 

přidej komentář

Zboží k článku

Komentáře

Okomentuj příspěvek, přidej hodnotný komentář.

Přidat vlastní komentář