Autismus je označován jako vážná vývojová porucha s vybočujícím sociálním chováním a vnímáním, opakujícími se rituály chování a nedostatečnou schopností komunikovat, přičemž jedinec často sociální interakci zcela odmítá. Ve velké míře se první projevy objevují již v útlém věku, okolo cca 3 let. Je dobré vědět, že autismus není souhrnné označení, nýbrž skutečně pouze jedna z nemocí, které řadíme mezi tzv. poruchy autistického spektra (PAS). Bohužel, i v současné době jsou příčiny vzniku autismu do velké míry neznámé. Většina odborníků a lékařů se přiklání k teorii, že za vznikem PAS stojí genetická predispozice (dědičnost) a další faktory, jako vliv prostředí na dítě, projevy emocí jeho okolí apod.

Velké rozdíly mezi nemocnými jedinci vznikají již při samotné diagnóze, jelikož autismus se obvykle liší pacient od pacienta. Schopnost vnímání vnějších podnětů je u autistů podstatně odlišná, než-li u zdravého člověka, přičemž reakce nemocného je někdy opravdu výrazná a neadekvátní k dané situaci. Odchylky v chování a vnímání jsou při PAS různé nejčastěji se ale týkají, sociálního vývoje, smyslového vnímání, problémů s komunikací, opakující se vzorce chování (rituály), míra inteligence a mentální retardace (nemusí být pravidlem).

Mezi vůbec nejznámější poruchy autistického spektra patří Aspergerův syndrom, Kannerův autismus a dále dětský autismus. Méně známé avšak také časté jsou - atypický autismus, Rettův syndrom, jiná dezintegrační porucha v dětství, hyperaktivní porucha sdružena s mentální retardací a další. Autismus je neléčitelný, je třeba se s ním takříkajíc sžít. Vzorce chování a vnímání je velice podmíněné prostředím, v němž se nemocný jedinec nachízí, proto je vhodné vytvořit co nejharmoničtější prostředí a atmosféru, která v pacientovi nevyvolává nelibost a typické záchvaty abnormálních reakcí a chování.